Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Myslím, že tato vaše zpověď mnohé vysvětluje a je mi líto, jaké zkušenosti jste si ze školy odnesl. Snažím se učit tak, aby si z mých hodin nikdo neodnášel podobné pocity, a soudě dle zpětné vazby studentů, se mi to zatím dost daří. Jak atmosférou na hodinách, tak učivem (doslova v každé hodině se snažím najít něco vyloženě z praktického života) a často jsem to přímo já, kdo říká, že v učebnici je toho příliš mnoho nebo pro naše potřeby k ničemu, že se radši zaměříme na něco jiného. Celkově, když vidím nastavení svých kolegů (samozřejmě ne všech, to je pravda) a klimatu školy, tak vidím obrovský rozdíl oproti přelomu tisíciletí, kdy jsem do školy chodila já - a to si na školní léta určitě stěžovat nemůžu.
Každý, kdo prošel základkou, určitě učit nemůže. Oborové vzdělání je jen jedna strana mince, druhá je didaktická a psychologická příprava. Samozřejmě, že někomu nepomůže ani studium těchto disciplín a někdo je naopak přirozený talent, ale ono má svůj důvod, že já se svou středoškolskou aprobací nemůžu učit na prvním stupni. Protože vůbec nevím, v jakých vývojových fázích ty děti jsou a jak bych jim mohla potřebné učivo předat.