Dva měsíce po státnicích dozrál čas, abych se už s mírným odstupem pokusila shrnout přínosy, trable a průběh svého studia. Koho tedy tato tematická linie ještě neomrzela, poslužte si. Další studentské díly v plánu opravdu nejsou. :-)
Charakteristika studia: Jednalo se o dvouletý program v rámci DVPP (Další vzdělávání pedagogických pracovníků). Všichni jsme tedy byli už "hotoví" učitelé, takže jsme neměli žádné pedagogické ani psychologické předměty, pouze jeden semestr didaktiky a jinak "čistou" matematiku, abychom byli po odborné stránce připraveni (uhm, o tom více později). Já jsem si zvolila studium zaměřené na rozšíření o obor, tzn. přicházím z fildy a o matematiku od procent dál jsem roky ani nezakopla. Ještě se nabízí kratší studium pro učitele ZŠ, kteří si chtějí rozšířit aprobaci na SŠ, ale to nebyl můj případ. Studium se odehrává v kombinované podobě - 3x za semestr v pátek odpoledne "nalejvárna" na fakultě + samostudium podle sylabu v systému Moodle. Všechny předměty končí zkouškou a celé studium závěrečnou zkouškou + obhajobou práce na námi zvolené téma, které by mělo navazovat i na naši původní aprobaci (proč by se náplavy z fildy neměli zapotit už u vymýšlení, že ano). Studium je placené, mě stálo něco málo přes 30 000, ale školy učitelům někdy nabízejí jeho uhrazení výměnou za to, že se jim na několik let "upíšete".
Studentský život: Nula nula nic. Z denního studia jsem byla zvyklá na to, že tamhle se konala konference, tamhle spolu zajdeme na menzy a po zkoušce společně na jedno, příští měsíc je bohemistický večírek... Musím říct, že Ostravská univerzita udělala velký krok v pořádání univerzitních akcí pro všechny studenty - různé adaptační sedánky pro studenty, kariérní festivaly, zavedení newsletterů... Být to "za mě", určitě bych měla na školu ještě více a pestřejších vzpomínek. Jako "dálkař" jsem ale stěží poznala pár svých spolužáků - náš obor byl komorní, do 15 lidí, scházeli jsme se na výuku 3x za semestr - někteří přijížděli pozdě, protože přesun na začátek z práce zkrátka nestíhali, a když výuka skončila, každý už spěchal domů (z větší části za dětmi a z velké části až na Slovensko). To se pak vztahy budují těžce. Přesto jsme si vzájemně vypomohli, když bylo potřeba, a na hromadném chatu si vyměňovali informace od zkoušek a konzultovali domácí úkoly.
Zázemí a podpora školy: Pro studium jsem se rozhodla v dobu, kdy se katedra matematiky stěhovala kvůli rekonstrukci fakulty. Na hladnovskou budovu ale vzpomínám ráda - vzdušné atrium plné kytek mi připomínalo náš gympl a zatímco marně vzpomínám, jestli jsme měli na denním k dispozici aspoň mikrovlnku (a obávám se, že ne) na přírodovědě nám byla k dispozici celá kuchyňka a je to luxusní komfort! Jednou jsem si zavítala i do studovny a působila na mě taky velmi příjemně, paní knihovnice mě tam po ověření údajů nechala posedět, i když jsem neměla studijní průkazku. S tím jsem třeba v knihovně nepochodila. Ale kdo by si na těch cca 12 návštěv školy, když nepočítám zkoušky, pořizoval kartičku, že. :-D Všechno je zkrátka o lidech a podporu jsme měli skvělou. Vyučující byli příjemní, ochotní a chápaví, že kromě studentů už jsme i rodiči a zaměstnanci, takže nám vycházeli vstříc s termíny a podobně. Nad tou jednou mírně nevraživou interakcí při evaluaci, kdy jsem se vyjádřila ke stylu napsání jedněch skript, přimhouřím oko. :-) Za luxus pak považuji zřízení Poradenského a kariérního centra, které pomáhá studentům řešit různé situace, pořádá semináře o metodách učení a mimo jiné tam studenti mají nárok na několik bezplatných konzultací s psychologem. Proč to neříct, taky jsem toho jednou využila a musím říct, že kdybych potřebovala dlouhodobější terapii, tak tato psycholožka by mi asi "sedla". V zásadě mi neřekla nic, co bych sama nevěděla, ale vyslechla mě a strašně mi pomohlo, když jsem od někoho nezaujatého slyšela, že to není moje vina, že jsem přetažená až hrůza, že to není tím, že jsem padavka, ale že je toho prostě objektivně moc a někde se to projevit musí. Takže chválím celý tento projekt, jehož role do budoucna ještě nepochybně poroste a snad se z něj brzy stane na školách standard.
Náročnost studia: Fyzikáři a chemikáři zpravidla na prvních hodinách kladli dotazy na předtermíny. My odchovanci fildy (čti: já, protože nikdo další tam zdá se roky nebyl) jsme se to snažili uviset s nimi. První ročník se mi to dařilo nadmíru. Aťule ještě po obědě spala (a to bylo hned 2 - 2,5 hodiny denně k dobru) a já jsem stále byla na rodičovské dovolené. Druhý ročník, kdy jsem souběžně už i pracovala, se to začalo trochu sypat - z předtermínů byly poslední termíny a státnice + diplomku jsem nestihla vůbec, takže jsem o rok prodlužovala. Obsah učiva pro mě ve většině případů nebyl až příliš náročný ve smyslu, že bych na to "neměla", ale časová náročnost byla ohromná. Tím, jak jsem od maturity "školskou" matematiku kromě běžného užívání nepotřebovala, jsem toho spoustu zapomněla, takže těžko jsem mohla řešit derivace, když jsem si potřebovala připomenout logaritmy. Navíc jsem typ, který potřebuje získat drilem jistotu - nestačí mi si dva příklady spočítat a na tři se podívat. Já si jich potřebuju spočítat deset. Třikrát. Ano, možná, kdybych ubrala, neměla bych áčka, ale prolezla bych, jenže trochu se bojím, že by se mi to bez jistoty rozsypalo celé, začala bych zmatkovat, u zkoušek rupla a ve výsledku je pro mě jednodušší se to prostě naučit pořádně. :-) Navíc, já jsem se fakt chtěla něco naučit, ne je skládat zkoušky...
Uplatnitelnost studia: Má hlavní motivace do studia, abych zvýšila svou konkurenceschopnost a mohla si vybírat z více pracovních míst. ČJL + M je poměrně vzácná, ale univerzální kombinace. Tyto předměty se učí na VŠECH školách s maturitou, ve VŠECH ročnících a s velkou hodinovou dotací (tím neříkám dostatečnou, pouze srovnávám s jinými předměty). A proto jsou takoví učitelé poměrně poptávaní (byť jsou i poptávanější aprobace, ale toto jsou zkrátka takové stálice). Jestli se tento předpoklad naplní, zodpoví až čas, což je pro mě ale výhoda, protože aktuálně se na výuku matematiky na SŠ necítím. Naprostou většinu času jsme totiž studovali vysokoškolskou matematiku, takže sice mám A od státnic a průměr za studium 1,15, ale obávám se, že u didakťáku bych ve skutečnosti bych odmaturovala za 3, možná lepší 4. Studium ale slouží jako ujištění, že na potřebnou úroveň dotyčný má, takže teď už budu po večerech postupně studovat "jen středoškolskou" matematiku, abych ji uměla aspoň jako před lety na gymplu. Takže oprašovat vzorečky, modelové příklady, algoritmy řešení... To už zvládnu. Navíc, a to byla má velká motivace, přípravy a opravy nezaberou tolik času jako do češtiny, což by mohl být další benefit.
Přínosy: Vzhledem k tomu všemu, co se tehdy odehrávalo v mém soukromém životě, nejvíc oceňuji to, že jsem mohla soustředit pozornost jinam, a tak mi úplně nehráblo. Taky jsme s Aťulí trénovali odloučení a měla prostor užít si čas čistě s tatí nebo babi, zatímco maminka byla mimo dosah. Zde se sluší ještě jednou poděkovat domů, protože bez toho, aniž bych měla k Aťce hlídání a občas navařeno, bych to do úspěšného konce nedotáhla. Podporu jsem zažívala také od kolegů a vedení, zejména když jsem se potřebovala v červnu intenzivně chystat na státnice - uvolnění včetně zástupu za mě nebyl problém. Naučila jsem se taky jinak nakládat s časem. Dřív nemělo cenu si k učení sedat, pokud jsem před sebou neměla výhled aspoň na nerušenou hodinu a půl, abych se dostala do jakési zóny soustředění. A teď šup rup dup, čtvrthodinka ke čtvrthodince... Taky jsem začala využívat různé online nástroje a zdroje, kterých i díky covidu hojně přibylo. Poslední pozitivum může být jakási malá náplast na moje ego. Sice si pořád myslím, že omylem, ale zvládla jsem to! :-)
Zápory: Čas strávený studiem na úkor rodiny a sebe. Stávalo se, že Aťku hlídala mamka, vzala ji třeba na vánoční trhy, abych se mohla učit, a já nad skripty brečela, že takové věci má Aťule zažívat se mnou. Vykupovala jsem to tím, že přece svoje potřeby na psychohygienu popírám úplně, tak už není kde jinde brát. Neptejte se mě, kolik jsem za tu dobu viděla nových seriálů, filmů, přečetla knížek (0/0 a asi 15, ale to bylo zase v přípravě do práce, hlavně k maturitám). Nechtějte vědět, kolik času jsem za ty roky strávila čistě se svým mužem. A nepřejte si vidět, jak podrážděná jsem po dvou letech vstávání v pět ráno do práce, když jsem do půlnoci šprtala nebo chystala přípravy. Doufejte se mnou, že se mi tyto oběti v dobrém vrátí. Stejně jako ta dvě léta, která jsem strávila psaním diplomky a učením na poslední a velmi rozsáhlou zkoušku (loni) a na státnice (letos).
Šla bych do toho znovu? Ještě uvidím, jestli se mi studium v budoucnu zúročí tak, jak očekávám, ale ano, šla. A kdybych tehdy věděla, jak se bude všechno vyvíjet, zřejmě bych se odhodlala začít o rok dříve, abych nemusela dokončovat studium už při práci, protože souběh mateřské, pracovní a studentské role mě vyčerpával nejvíce. Rozhodně toho ale nelituju. A všem, kdo mají v hlavě podobné "co kdybych zkusil(a)"... doporučuji do toho říznout a zkusit to. Přestat můžete vždycky a budete mít jasno. Mně trvalo pět let od prvotní myšlenky, než jsem studium opravdu zahájila.
A kromě poděkování domů i velké díky vám tady. Za to, že jste mě četli a povzbuzovali, že jste se zajímali. A že jste, aspoň někteří, vůbec ještě stále tady. Doufám, že se tu i nadále aspoň občas potkáme.
