Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

superpolitika: TAKŽE PRO MĚ ŠKOLA - OBECNĚ - NEDÁVÁ SMYSL - A V ČESKÉM PODÁNÍ UŽ VŮBEC NE. DOUFÁM, ŽE TO NEBUDE CHÁPÁNO, JAKO PROVOKACE.
JÁ JENOM POTŘEBUJU VYJÁDŘIT ALESPON ČÁSTEČNĚ, JAK TO CÍTÍM.
JO, JSEM TAKOVÝ MRZOUT, SORRY JAKO.
JAKO ROKY BÝT ŠIKANOVÁM SPOLUŽÁJKY, UČITELI, NEMÍT ŽÁDNÝ VOLNÝ ČAS, SKORO, A TO JEN KVŮLI NĚJAKÉ BLBÉ ŠKOLE, KDY, JELIKOŽ MÁM UŽ ROKY PO ŠKOLE, MOHU OPRAVDU S JISTOTOU ŘÍCZ, ŽE ŠKOLA NEMĚLA VŮBEC ŽÁDNÝ PŘÍNOS DO MÉHO ŽIVOTA, IKDYŽ VÍM, ŽE UČITELKY, KTERÝCH JE NA TOMTO BLOGU A NA SERVERU PISE.CZ HODNĚ, SE MNOU NEBUDOU SOUHLASIT, PROTOŽE FANATICKY POVAŽUJE POVAŽUJÍ KAŽDÉ JEDNO UČIVO ZA MEGADŮLEŽITÉ A NAPROSTO NEZBYTNÉ, TAKŽE SI NEBUDU NIKDY ROZUMĚT.