Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

superpolitika: PRO MĚ BYLA ŠKOLA VŽDY ZDROJ STRESU. SNAD NEBUDU VNÍMÁM, ŽE KŘIČÍM, KDYŽ PÍŠU VELKÝM, JÁ TAK PÍŠU I NA SVÉM VLASTNÍM A TRVALE SKORO.- A PRÁVĚ KVŮLI TOMU STRESU SI KLADU OTÁZKU, JESTLI TO STÁLO ZA TO, JESTLI SEM SI TOHO ZE ŠKOLY ODNESL DOST NA TO, ŽE MĚ TO PSYCHICKY ZNIČILO. JO, JSOU LIDÉ, KTEŘÍ JSOU TOTÁLNĚ NEVYSTRESOVATELNÍ, ALE JÁ PATŘÍM
K PŘESNÉMU OPAKU-TEDY JSEM SNADNO VYSTRESOVATELNÝ.
ZÁKLADNÍ ŠKOLA BYLA POVINNÁ, S TÍM SEM NEMOHL NIC DĚLAT, ALE PO PEKLE NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE SEM SE MOHL ALESPON VYHNOUT PEKLE PEKLU NA STŘEDNÍ ŠKOLE.
TOLIK RŮZNÝCH VLIVŮ, KTERÉ TAM NIČÍ LIDSKOU PSYCHIKU.