Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Matiku už vlastně učím, dokonce třetím rokem. Ale vzala jsem si jen jednu třídu toho času v šestce, což je nejnižší možný ročník, který dostat můžu, takže budeme růst spolu. Začínali jsme desetinnými čísly a hezky se prokousáváme výš, aktuálně jsme u odmocnin a zatím pořád zvládám zodpovídat jejich otázky. Což bych po pravdě zvládala i bez studia, ale věřím, že ho zúročím! Pořád si ale nemyslím, že mám hlavu na oojí. Já mám spíš prostě hlavu na učení.
Mockrát děkuji za milá slova a věrné čtení mých výplodů. A slibuju, že sérii z Mexika budu číst poctivě a průběžně, nedovolím, aby mi zůstalo v hlubinách na liště stejně jako Brazílie, Izrael a další.