Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Jak já ti s tím časem naprosto rozumím. Slibovala jsem, jak zase rozjedu blog a vůbec to nejde! Prostě na to není čas, a když Šíma náhodou spí, raději udělám tu kancelářskou práci, která mi tu leží nebo něco dobrého upeču, uklidím či se věnuju rodině. Mám několik nápadů na články, ale nemám čas je realizovat. teď, když je navíc hezky, vezmu dítě a jdu raději ven . Tak z měsíčního psaní se asi přesunu na čtvrtletní, ale obsáhlejší .

Jinak dle toho co píšeš se s malou také nenudíš. Děsím se chvíle, až ten náš začne také mluvit . Gratuluji k přijetí do školky a k navrácení do práce. je super, že ti vyšli vstříc . Jen ty dětské nemoci po nástupu do školky jsou takový neblahý folklor .