Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky! Tentokrát červený diplom nebude, nebude totiž ani nový titul, jen získám rozšíření oboru, specializaci, nebo jak to říct. Takže absolventi fasují univerzální papír bez ohledu na výsledky za ty dva roky.
Hele, ale to zas nejsem taková. Já si svou skepsi a obavy nechávám pro sebe, případně trochu páry upuatim doma, ale ve škole žádná panika. Natož po testu, to už vím, co tam bylo a že jsem něco napsala, nejhorší jsou pro mě spíš ty chvíle předtím, kdy ještě spekulujeme, jaké hrůzy tam můžou být.
Se studiem držím palce! Jestli cítíš, že to chce ještě odklad, proč ne. Já se sem taky přihlásila až po pěti letech každoročního zvažování a ano, myslím, že jsem to načasovala správně.