Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: Moc gratuluju, a jsem ráda, že to dopadlo všechno dobře a svatbu jste si užili. V ten den jsem na vás všechny zrovna myslela, tady v Praze bylo naprosto otřesné počasí, pod oknem se nám udělala řeka. Tak jsem se o vás trochu bála, ale koukám, že zbytečně.

Ad turecká šavle... Jak už jsem říkala, že jsem byla na třech svatbách, tak na všech třech se rozkrajoval dort též, a VŽDYCKY jsme všichni dostali na talíř neforemné cosi, takovou hroudu piškotu a krému... Nikomu to nevadilo, krájí se to fakt špatně, a podle mě je jedno čím. Nikdy to nevyšlo esteticky. Ale třeba to jde, třeba se v Mikynově rodině jen dědí ono umění turecké šavle. Každopádně já neumím ukrojit ani chleba rovně, buď je to klofák nebo průhledný poloplátek - nikdy nic mezi - takže mít já na to krájení nějaký perfektní nůž, dopadne to jako dílo dvouletého dítěte (i to by možná bylo lepší). Žádný strach.

A k té virtuální kytce - myslím, že já to nebudu, soudě podle něčeho, co Mikyn před pár dny řekl (předvedl) před někým, kdo narážel na to, že "už jsme spolu relativně dlouho, tak co bude". Nutno říct, že zatím myšlenky na vdávání úplně nemám, takže žádný stres.