Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Děkuji mockrát! Jestli se chceš dočíst i o zásnubách, doporučuji nakouknout pod heslo. Tam uvidíš, že nějak víc plánovat svatbu v našem případě snad ani nemá smysl, protože může sejít z každého plánu.
S takovou rodiniou se vám to může rozrůst, ani nebudeš vědět, jak se to vlastně stalo. My jsme všichni jedináčci, takže odpadají tetičky, bratranci... a všichni ze dvou měst blízko u sebe, takže žádné ubytování řešit nemusíme. A kamarádi ti nejdůležitější přijedou, víc lidí nepotřebujeme. Každopádně malým svatbám zdar! U moře bych se bála vyřizování formalit, ale čím dál tím víc chápu takové ty svatby ve čtyřech až deseti lidech.
Ano, takový ploužák jsem očekávala, ale můj drahý to chce o level výš. Tak udělám, co budu moct. Dobrá zpráva je, že Despacito nesnáší, tak snad se na něčem shodneme.