Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Moc pěkné vzpomínky a momentky! Stěhování, ještě navíc s mělým dítětem musí stát za to Myslím ale, že jsi to zvládla skvěle a nebo to dle článku aspoň tak vypadá . Plky s kadeřnicí jsou pro mě vždycky úmor, klidně bych tam potichu v klidu seděla bez nějaké konverzace Ještě aby se člověk cítil blbě, že měl to štěstí a vlasy mu zůstaly všechny . U nás kolem svatby brečí mamka a to ještě nebyl obřad, ale brečí tak nějak průběžně, když se kolem svatby něco vyřizuje .