Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: To musela být pěkná bpjovka s těma botama pro Aťku . Já ti ale rozumím. O nařízeních si myslím cokoliv, vesměs nic dobrého, ale stejně je hrozně nerada porušuju. Stejně tak jsem jako vždy dodržovala školní řád a písemku raději napsala špatně než použít tahák . Taková Hermiona jsem, jen tupější xD. O tom stěhování jsemč etla už v zaheslovaném článku a je to super! Gratuluji drahému k přijetí do práce! Ono fakt opravdu člověku hrozně slábne sebevědomí, když dlouho nemůže najít. Znám to sama. A babka pobavila s tím komandováním . Trošku se zastydím, ale jako kdybych se viděla sama. Ve chvíli, kdy komanduju, tak už je mi dobře. To teď říkal i můj drahý, když jsem ochořela