Kroutím proutím

Jak jsem se už zmínila, koupila jsem si na sklonku ledna něco, co by pro mě dříve bylo za trest. Jenže tato doba a mateřská dělaji s lidmi divy. A tak, když jsem při hlídání Aťky vařila oběd a stahovala software pro distanční výuku svého kurzu, mě popadla intenzivní potřeba uplést košíček.

Mě.

Uplést.

Košíček.

Potřeba!

K ruční práci chovám obdiv, tím spíše, že sama neumím žádnou. Nešiju, nevyšívám, nepletu, neřezbařím. Kdysi dávno mi babka ukazovala háčkování. Stvořila jsem klubíčko jednoduchého řetízku, každé očko jinak velké a hrozné, a tím jsem skončila. Při představě, že musím něco hezky vystřihnout, se zpotím, a k podobným činnostem usedám a priori dílem zdeprimovaná, vynervovaná a zklamaná z výsledku. Ne bezdůvodně, po zkušenostech. Ostatně i mé vaření vypadá podobně - jídla, která umím, chutnají povětšinou dobře, ale estetické aranžování na talíř, pro-sím-vás!

Jenže myšlenka na pletení košíků nezmizela, dotírala dál. Ani netuším, ve kterém zákoutí mysli se vylíhla, protože v tu chvíli jsem s žádným košíkem nepracovala ani se neříkala, že by se mi hodil. Jenže už zapustila kořeny a nedala se odbýt. Navíc jsem si uvědomila, jak vděčný dárek by to byl pro mé hnízdíví kamarádky, a že i mě a mamku letos čeká oddělení domácností. Takže, když jsem uložila Aťku, probádala jsem internet. Zjistila jsem, že to nevypadá tak složitě, a že základní vybavení nestojí mnoho. No a rozhodla jsem se, že už jsem v životě utratila prachy za větší hovadiny, a když teď povedu ty kurzy, můžu si dovolit obětovat pětikilo. Kontaktovala jsem jeden rodinný e-shop a ochotný majitel mi téměř obratem poradil, co zařadit do začátečnické výbavy. Za pár dní mi doma přistál balík se dvěma svazky proutí a několik hotových den oblých tvarů.

Původně jsem chtěla mít více času, ale pokušení bylo silnější, a když si mamka vzala Aťku po večeři na starosti, vymotala jsem prvních pár prutů, hrubší na osnovy, tenčí na výplet, a pustila se podle návodů na youtube do práce. Zvolila jsem kulaté dno o průměru 9 cm a zamýšlela z něj udělat stojánek na tužky.

Křivý, ano, je křivý. A ano, ve výpletu najdete na několika místech špatně překládané pruty.

Taky při uchycení osnov ke dnu jsem udělala chyby, ale to se mi povedlo druhý den napravit, jen už nešly smyčky tak dobře přitáhnout.

Potěšující však bylo, že se mi vcelku dobře podařilo navázat nové pruty, když ty předchozí skončily, a že chyby ve výpletu jsou způsobeny špatným pletením - čemuž se při troše soustředění nebo cviku dá předejít lépe, než odbourat problém s nevyhnutelným navazováním. Obávala jsem se i pletení horní uzavírky, což se nakonec taky povedlo, i když jsem se až příliš potýkala se zámečkem. Ani teď si nejsem jistá, jestli ho mám dobře, ale naštěstí není nezbytně nutný, takže největší slabinou uzavírky je to, že poněkud zúžila hrdlo mého výrobku.

Nejvíc mě však povzbudilo, že opravdu připomínal stojnek na tužky, a že jsem si uvědomovala, jak se příště vyvarovat většiny chyb. Taky reakce okolí byly povzbudivé (a věcné, zejména mamčino: "Jéééé, ty už to máš? To asi nebude těžké, že?"). Mamka mi stojánek obratem zabavila a vrazila do něj malé vařečky a stěrky na těsto. A Terka se s tím, navzdory detailní fotografiím nedostatků, už vůbec nepárala:

Neodrazena, ba naopak povzbuzena, jsem se za pár dní vrhla na reparát - znovu kruhový stojánek, Ø 9 cm. Tentokrát jsem si připravila i lepší vybavení - Tom mi věnoval staré štípací kleště, abych proutky nepižlala nůžkami, a místo všemi doporučovaného šídla jsem použila prastarou pletací jehlici.

Dno jsem zvládla tentokrát bez chyby a pletlo se mi celkově mnohem lépe, poučila jsem se, že proutky stačí stlačovat, ne utahovat. Výsledek je tak mnohem rovnější, byť ne zcela rovný. Výplet bez chyb mě povzbudil k experimentu, abych se pokusila o vynechávku na mašli. Mezeru jsem si označila takovými těmi klapacími sponkami na papíry nebo uzavírání sáčků a krásně mi pomohly držet vynechávku stejně širokou. Uzavírku jsem tentokrát ochudila o zámeček a obávám se, že jí to paradoxně prospělo.

Tlapka objevuje základy aranžování, pozor.

Pro svůj třetí pokus jsem si vybrala dno oválné a znovu vynechala místo pro mašli, ale tentokrát jiným způsobem. Předtím jsem pletení prostě o řadu zvedla a přechod přikryla stuhou, tentokrát jsem proutky ukončila a pak založila nad mezerou znovu. Byl to celkem adrenalin při začišťování, kdy zastřihávám konce, nicméně výsledek mě nadchnul. Terka začala hovořit o e-shopu, mamčina kamarádka si přeje sadu do kuchyně na chalupu a když jsem se přiznala k novému hobby babce, prohlásila, že "To vůbec nevypadá, jako bys to dělala ty!", vnutila mi tři stovky na materiál a objednala si několik košíčků a stojánek na tužky.

Za mě dobrý.

Na čtvrtém košíku mi záleželo, protože jsem ho chtěla věnovat jako poděkování kamarádce, co peče Aťuli dort k narozeninám. Zvolila jsem kruh (Ø 14 cm) a znovu vynechávku na mašli, předpokládané využití je stojánek na vařečky. Jedná se o můj dosud největší výtvor. S tělem košíku jsem spokojená, akorát vršek nad stuhou mi trochu uskočil a je malinko širší. Všichni mě ale přesvědčují, že přiměřeně k ruční práci a ne o tolik, aby bylo trapné košík někomu věnovat.

Na fotce to moc nevynikne, ale je vcelku mohutný.

Po upletení jsem si povzdechla, že už mi zbývají v zásobách jen dvě poslední dna. Mamka napsala kolegyni, jejíž manžel pracuje se dřevem, a on nám věnuje své překližkové odřezky, Tom mi je opracuje. Chachá! Kolegyně za to žádá ošatku na půlku chleba, 10 rohlíků, košíček do koupelny a nějaký malý na klíče. Začíná se mi to vymykat.

Na pátém košíku jsem si dávala jó záležet, protože ho dostane mamka k svátku. Zainvestovala jsem do stuh a korálků, nedokázala si vybrat, co zvolit, tak jsem tam vpasovala obojí. Až po založení horního patra mi došlo, že jeden korálek musím vynechat, aby vznikl prostor pro mašli, tak jsem musela jednu řadu vypárat a uplést znovu, ale na výsledku to není poznat. Košík má nejrovnější tvar, takže jsem to aspoň trochu pokazila zavírkou. V jednom místě vznikla podivná nepravidelnost a ani na druhý pokus jsem se zámečku nedostala na kobylku. U širšího košíku (Ø 18 cm) to ale nevadí tolik jako u užších tvarů.

Nevím, proč stuha vypadá vpravo od mašle překroucená, není. 

Kruh se uzavřel, babka chtěla nijak nezdobený stojánek na tužky. V porovnání s debutem je lepší snad ve všech ohledech, jediná chybka na kráse je ten jeden tmavší prut, který narušil jednolitou barvu. 

První a poslední vedle sebe. Upřímně řečeno, ten první asi časem vypářu a dno opletu znovu. 

Moje dosavadní práce má rozhodně pořád daleko k dokonalosti, ale vidím pokroky. Hrozně mě pletení chytlo a trpím jen černým svědomím vůči svému rukopisu. Slíbila jsem si, že letos ho aspoň půlku pročtu a proškrtám, jenže... Na takovou práci potřebuji delší časový úsek, než se mi aktuálně daří najít. Pletení je i s přípravným namáčením proutků, aby se nelámaly, dostupnější. Navíc při něm nemusím hledět do počítače a tak intenzivně se soustředit. Úžasně si vyčistím hlavu, což by mě nikdy dříve v souvislosti se mnou a ruční prací nenapadlo. Po editaci rukopisu bývám poslední dobou spíš plna pochyb, jestli to můžu někomu dát vůbec přečíst, zatímco u košíků se paradoxně nestydím, navzdory jich nedokonalostem. Prostě všechno je vzhůru nohama!

A už mi dorazil balík s dalšími kotouči proutí. Tentokrát jsem si koupila i barevné proutky, hranatá dna a věci na decoupage. Utopila jsem v tom výplatu za kurzy, kterou ještě ani nemám, což mi vůbec není podobné. A ani krapet toho nelituju. Buoh pri nás stuoj!