Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka:
Přesně, ta skromnost mnohých byla obdivuhodná. Kolikrát jsem se od čtení přání nemohla odtrhnout, i když už jsem vyčerpala povolený limit rezervací. Třeba jedna babička psala, že má v domově všechno, co potřebuje, ale přála by si měsíčkovou indulonu, protože jí krásně voní...