Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Co tak poslouchám, jsou pracáky všude stejné. I když my máme ve městě dvě budovy, na té druhé, kde se řeší vyloženě pracovní příležitosti, je to o něco lepší. Klasický úřad, ale žádná hrůza. Zato tahle, kde se řeší příspěvky a různé dávky, to je masakr.
Stejný systém přihlašování na zkoušky mívala mamka na výšce, ale to už bude přes dvacet let. Říkám si, že se hlídá každá GDPR drobnost, ale tohle nevadí?
Přesně jak zmiňuješ, ideální doba není nikdy. Já bych taky nečekala, že budu mít dítě před svatbou, s někým, kdo místo práce ještě studuje, a budeme bydlet v jedné domácnosti s mojí mamkou. Ale nelituju ani trošku. Na druhou stranu jsem věděla, že s mým zázemím si to můžu dovolit a někdy je to fakt velká komplikace...
Vrátit se do práce? Do školství? V tomhle korochaosu? Upřímně, až se trochu oklepu, pár měsíců se klidněji vyspím, asi mi otrne natolik, že budu zvažovat prodloužení mateřské o ještě jedno dítě.