Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: To jsem ráda, díky. Vidíš, zvládla jsi. Ono nám ani nic jiného nezbývá, že? Kamarádka vždycky vzpomíná na kolegu - sportovce, který porod hodnotil jako že pár hodin by vydržel, ale pak už by to nedal. Jeho mozek se bránil té představě tak, že odmítal přijmout myšlenku, že to prostě nemůže předčasně ukončit jako závod.