Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

rebarbora: Loučení je dojemné vždycky, zvlášť když jste měli se studenty tak hezký vztah Jinak krásné postřehy z prenatálního stádia, nikdy by mě nenapadlo, že miminko bude až takhle reagovat na hlas nebo na světlo Krásné vzpomínky, aspoň to pak nezapomenete Áčku vyprávět