Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Ufff, to věřím, že když už má člověk navíc děti, tak se takové věci prožívají hůř. To mi potvrdila i mamka už dříve.
Proto o tom radši čtu. Tam si to člověk může dávkovat, odložit knížku, vydýchat, pokračovat...
Ale třeba exkurzi do koncentračního tábora bych asi rozdýchávala těžko. Zatím jsem se z toho vždycky úspěšně vykroutila.