iva: Já vůbec tyhle věci nedávám.
Před pár lety, když jsem si dodělávala střední, přišla naše občankářka (Soňa Semotánová, tenkrát ještě Hupková. Úžasná bytost, miluju ji), že nám pustí "krátké videjko". Čula jsem zradu, už jak nezúčastněný holčičí hlásek vyprávěl, že doma neslavili Vánoce, jako ostatní kamarádky. Při: "Tatínek seděl smutně u stolu s nějakým dopisem v ruce a maminka plakala," začalo se mi dělat blbě, a když se objevily dobové záběry, na kterých capal dvouletý špunt v zimníčku s kufírkem, někoho se držel důvěřivě za ruku, vypadal jak naše Mladší a já věděla, kam jde, vystřelila jsem ze třídy se slovy: "Na tohle já koukat ODMÍTÁM!"
Chudák Sonička za mnou vyběhla na chodbu a hrozně se omlouvala, že netušila, že mě to tak sejme
Od té doby, kdykoliv oznamovala "krátké videjko", rovnou dodávala: "Nebojte, Ivka. Toto bude v pohode!"