Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Ten song na mě někde čekal.
Ta svatba byla celkově památný den. Máme na co vzpomínat.
Pro mě asi nejhorší pocit byl na fotky postřílených občanů Lidic a myšlenka na to, čeho tím kdo dosáhl, že udělal zrovna těmhle lidem něco takového. Jasně, zastrašení, psychologický efekt... ale prostě se to zdráhám přijmout. Pochopit.