Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: To je vtipné, protože já většinu jídel a "káviček" prožívám sama. Většinou se mnou nikdo nejde a když se jdu někam mezi školou najíst nebo se ohřát, jdu prostě sama. A je to očistné, vzhledem k tomu, že se člověk zase vrací do toho velkého mumraje.
Je zvláštní, že taková představa by některé mohla děsit. Že se bojí být sami se sebou . A přitom je to moc fajn !