Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Tak tady spoustě věcí rozumím. Nechucus cestus mívám před každou akcí a to i před tou, kterou naplánuji sama a dobrovolně . Co se týče léta a Skandinávie... bleeee... tady není třeba ani přemýšlet. Lvíčkům prostě chladno nesvědčí
Anastaciu tedy neposlouchám, ale Debbie jsem kdysi zažila tuším na Štětí a byla úplně skvělá. Vlastně si pamatuju, jak nás tenkrát překvapilo, že po ní začala hrát ještě nějaká kapela, protože nás Debbie svým vystoupením přesvědčila, že ONA je hřeb večera
Přiznávám na rovinu, poněkud mi zatrnulo, když jsi začala o slečně Smetaně. Já jsem totiž na ní poněkud alergická, jak už se mi stává u lidí, z kterých mám pocit zoufalých bytostí, které si své komplexy méněcennosti hojí tím, že se svezou na vlně "teď je moderní kydat hnůj na toho a toho, případně to a to" a rády se přidají. Navíc nesnáším její tupounký výraz: "Já chudinka ubližovaná, nepochopená." Ale to tedy může být taky tou mou stařeckou nepřejícností až žlučovitostí Takže sebekriticky připouštím úlevu z absence opěvných ód

Dneska jsem vezla obě mamičky na letiště, tudíž jsem si taky kupovala známku. Hrůza už jenom dokázat vepsat RZ na oba díly. To nešlo. A odlepení a umístění známky jsem nechala na taťkovi

S tím vytleskáváním hymny jsi mě dostala. U toho bych chtěla bejt. Apropo, byla to normální verze nebo Olympijská?

PS: zrovna včera jsem přemýšlela o tom, co by bylo, kdyby si naši tenkrát v roce 1980 vybrali ke stěhování místo Plzně Děčín. Jak by bylo všechno možná jiný. Ale vzhledem k tomu, že v Plzni je mi dobře a Děčín ve mně při žádné návštěvě nějaký hlubší dojem nezanechal, asi jsem dobře

Ups. Slohovka. Pardon