Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: Což mi tak nějak teď připomíná náladu na naší škole. Po delší době se vrátila naše ředitelka (po autonehodě), jenže za dobu její nepřítomnosti tam vypukla samovláda zástupkyň, víc než cokoli jinému se to tam čtyři měsíce podobalo samovládě zástupkyň se socialistickými účesy. Za výsledek to mělo neskutečný bordel v suplování, nesouhlasily odučené hodiny jednotlivých učitelů - někdo suploval v podstatě osm hodin bez pauzy, jiný si nezasuploval ani jednou. Všichni nadávali. Maturity do toho - no já mám dojem, že to víc zdolalo naše učitele než nás. Na slohovkách totiž nikdo netušil, koho má mít naše skupina na dozor. U ústních mi bude nejvíc líto sebe, ale u těch písemek lituju spíš školu, protože to evidentně organizačně nezvládá. No a jak koukám, ono je to všude v určitých ohledech podobné.

Jinak mám taky jednu historku se stolem. Babička (ta, se kterou bydlí otec ) rozbila svůj psací stůl. Rozbila tím způsobem, že dala příliš těžkou věc na poličku, která se propadla a vzala s sebou ostatní poličky, co byly pod ní. Tak se toho jal otec, odpojil počítač, vykrámoval stůl, pěkně si ho posunul na světlo, spravil poličky, zakrámoval stůl, zapojil počítač... Byl to proces asi na dvě hodiny celkem. A pak, když bylo všechno hezky hotovo, položil opět onu těžkou věc (velký balík papírů) na horní poličku...