Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Tak přiznejme si na rovinu, že pět milimetrů není úplně až tak moc, ale málo to taky není
Jenže zase jste se s tím s Tomem popasovali skvěle. Hotovo je, vyluxováno, uklizeno, sklo umytý, vztah nepřerušen... co by si mohl člověk přát víc? Nota bene, když to jaro je takový zvláštní a lidi nefungujou. Nevím, jestli to mám jenom já a moje okolí, nebo jestli ten útlum ze sluníčka mají i ostatní, ale podle srazu nesrazu v tom asi jedeme všichni
Však co, skončí maturity, skončí anarchie (nebo aspoň do uzavření klasifikace) a zase zavládne řád a pohoda