Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

atraktivnistrasilka: He he. (Nesměju se ti, to já si jen vzpomněla na vlastní veselé zážitky.)
Když mi bylo asi jedenáct, tak jsem jednoho dne dostala takovou pěknou chřipku. Jednou v noci jsem šla na záchod, a cestou zpátky se mi zamotala hlava a já hlavou nabrala kliku, pak postel a nakonec podlahu. Pak už si jen vzpomínám, jak jsem se opírala o stěnu v uličce mezi předsíní a kuchyní, strašně se mi motala hlava a třásl se mi obraz před očima. A pak jsem asi dva týdny ležela v horečkách, doktorka mi diagnostikovala obyčejnou chřipku, že mám ležet, pít čajíček, ono to přejde. No, přešlo, ale noc co noc jsem halucinovala, máme na stropě lištu s rozvodem kabelů k lustru, a ta se vždycky hýbala, vytvářela na stropě obrazce a někdy po mně i šla. Takhle to zní vtipně, ale já tehdy byla ve stavu polovičního vědomí, byla jsem si naprosto jistá, že umřu. Nedá se to popsat, ale kolikrát jsem fakt měla pocit, že dodělávám, to jsem nikdy předtím a ani pak nezažila. Pominu teď to, že mi samozřejmě i jinak bylo naprosto příšerně, nejen v noci, už jen kvůli tomu, že dlouhodobá horečka nad 38 stupňů huntuje organizmus. Bolelo i dejchat. Když tohle trvalo týden a kus, máma mě sebrala a šlo se zase k doktorce, která mě neochotně poslala na všemožný krevní testy a výtěry, ale spíš aby umlčela mámu. Viděla v ní hysterku, která dítěti neumí vyléčit chřipku.
Nebudu natahovat. A/H1N1 („mexická prasečí“) jak vyšitá. V životě jsem prodělala víc blbých chřipek, ale nikdy předtím ani potom jsem nebyla tak skálopevně přesvědčená, že na to umřu.
Přeji brzké douzdravení. Bacily jsou sviňky.