Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

rebarbora: S bankami to znám Ale ten pocit, když ji konečně změníš, co?
Na oči to chce určitě klidové období, to není legrace, na laseru jsem sice nebyla, ale na klasické se skalpelem ano, a jsem za to ráda No a jinak budu držet palce, ať se ti v práci líbí čím dál víc a všechno si to nějak sedne - z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že si člověk časem najde nějaký systém, přestane být tak ve stresu, víc se rozkouká a prostě věci jdou snáz, i když je teda pravda, že práce v kanceláři a práce učitelky je každá něco jiného, ale tak snad to bude platit i u tebe
A co se změn týče, přišla jsem o zub moudrosti a nebyl to teda žádný med Původně (tedy před trháním) jsem i trochu laškovala s myšlenkou, že když by to nebylo tak zlé, mohla bych si časem nechat vytrhat všechny a doufat, že by se mi třeba trochu porovnaly zbývající zuby, když by tam měly místo, ale po téhle zkušenosti na křivé zuby kašlu a své "ležáky" nechám, kde jsou, dokud nepůjde do tuhého