Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: To je šílený, kolik věcí se u tebe děje!
A nevím, proč má takový pocit, jako kdyby jsi byla z nové práce zklamaná . je to náročné, to věřím. je to SAKRA náročné. Ale mrzí mě, že čtu, jak moc tě to boří. Každopádně doufám, že třeba najedeš na nějaký režim, tělo i hlava si zvyknou a konečně z toho začneš čerpat sílu pro sebe. A nebude to naopak.

Točení hlavy z brýlí znám moc dobře. Koupila jsem si nové a nechala si do nich dát nějaká lepší skla a asi 2 týdny jsem viděla divně periferně. Jako kdyby se mi svět rozjížděl po stranách. Při pohledu na zem se mi lehce houpala zem. Ale na netu jsem četla, že si lidé na brýle zvykali i měsíc, tak jsem si řekla, že to vydržím. A už je to v pohodě. Naopak, když si nasadím staré brýle, mám chuť s nimi šlehnout do kouta, protože přes ně vidím velký kulový .

Od laserové operace by Tě moje mamka (a asi i děda) odradila. Ale já zkušenost nemám, tak nebudu poučovat o něčem, čím jsem si sama neprošla. Snad jen doufám, že jsi si o tom zjistila dost PRAVDIVÝCH informací a zvolíš odborníky. Na tom hodě záleží .