Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Jé, v Teplicích nad Bečvou a v Hranicích na Moravě jsem byla asi před třiceti lety. Naši si tenkrát koupili auto a máma rozhodla, že vyrazíme z Plzně pro babičku do lázní. Táta šílel, protože neřídil asi dvacet let a najednou takovej zápřah
Z toho výletu už si pamatuju jen výbornou pramenitou vodu (která po dvou dnech vyšuměla a už byla jen hnusná) a v Hranicích Lázeňský košíček. Naprosto famózní mňamka, kdy košíček byl udělaný z nastrouhaných opečených brambor... Utekla spousta let, přišly povodně a my hlídali dnem i nocí, společně s vojáky, kteří nám přijeli na pomoc z Moravy. S jedním jsem se zakecala a ejhle - on byl z Hranic. Vzpomněla jsem Košíček a kluk mě potěšil, že ten tam dělají dodnes, i mi řekl název té restaurace. V té chvíli mi volali naši z výletu v Hranicích, že jsou akorát v hospodě na obědě. Jen tak ze srandy jsem nadhodila jméno restaurace a jestli si objednali Košíček a máma zcela slyšitelně polkla, jak prý to vím Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze