Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

hroznetajne: Tak to s tou výškou mě neskutečně rozesmálo . Znám ten pocit, když ve snu potkám někoho, koho neznám v reálu ale ve snu moc dobře vím, kdo to je. To je hrozně divný. A zvláštně pospojované sny mívám taky. Ty přesuny časem, prostorem, jako kdyby mozek měl připravenou spoustu obrazů a jenom ti je servíroval za sebou a s jejich logičností si nedělal hlavu. je hezký, jaká krásná pointa Ti vlastně vnikla. Líbí se mi, když někdo rozumí svým vlastním snům a ví, proč se mu vlastně zdají.
Mně se taky někdy poštěstí a zjistím, proč se mi to zdálo. Strach ze zkoušky, nervy, stres, to všechno se mi do snů promítá. Ale pak se mi zdají tak pitomé surrealistické pitominy, které nemají hlavu ani patu a nejde je vlastně ani slovy popsat!
Sny jsou strašně krásná věc .