Komentář, na který odpovídáte

01. 10. 2016 - 15:28
 

atraktivnistrasilka: Když mi bylo čtrnáct, udělali jsme si se třídou výlet na Sněžku. Hrozně jsme se všichni těšili, mělo to být udělané formou expedice - ubytovaní jsme měli být v poslední chatě pod Sněžkou (Yettice se jmenovala, tuším). Třídní se těšil, jak nás to stmelí, že budeme všechno dělat vzájemně... No, odvážný to krok, vzít pětadvacet čtrnáctiletých dětí do něčeho takového. Chata měla plesnivé zdi, hned jak jsme přijeli, spolužačka dostala alergickou reakci (z těch plísní), spolužák se napil z rezavého kohoutku, který do chaty přiváděl vodu z horského pramene - dostal průjem. Neuměli jsme zatopit, třídní u toho nadával jak špaček. Cestou ze Sněžky jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta "zkušenější", kterou vedl třídního něco jako švagr, se ztratila. A taky měla klíče. Takže naše skupinka pětadvaceti čtrnáctiletých dětí musela v chatě rozbít okýnko a lezli jsme dovnitř tamtudy. To, že si spolužačka chytře vzala knížku bez čelovky, a v chatě nebyla zavedená elektřina, o tom snad radši pomlčím. Zpětně zážitek hodnotím kladně, ale zpět jsme se všichni vrátili poněkud unavení, špinaví a bez iluzí, že se náš kolektiv kdy stmelí. Kluci se totiž stihli porvat ve dřevníku o to, kdo nenaštípe dříví, takže to musely dělat holky. Jiný spolužák dělal kraviny, talířem na sjíždění sněhu sjel kopec (bez sněhu, s trávou) - narazil do stromu a nalomil si nos. Všechno to bylo okorunováno noční eskapádou, kdy se mám parta opilých bezdomovců dobývala do chaty, protože tam normálně chodí nocovat. Fakt jsem si tam tehdá přála nebejt. Co tím chci říct - já už se raději nenechám ničím nadchnout, přesně vím, jak to pak dopadá.

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.