Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

zo: Hned v prvním odstavci jsem věděla, kam to míří! A musím se přiznat, že při každém "To ještě nebylo to nejhorší." jsem se víc a víc pochechtávala, protože jsem tušila, co přijde . Každopádně, gradaci to mělo pěknou, a když jeden znal konec, tak to bylo snad ještě lepší .
Já se zatím takhle nikdy nepřeřekla, ale zase pravidelně šalinkartu (nebo její část, máme to jako Boudicca) ztrácím. I když zatím nikdy ne na trvalo .