Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

rebarbora: Ach, Tlapičko, ty jsi Tělocvik na střední i na základce jsem nesnášela (na základce ještě o fous víc než na střední, neb po nás chtěli větší hrůzy) Částečně proto, že mi téměř nic z požadovaných disciplín nešlo, a částečně proto, že už tehdy mi přišlo jako blbost vyrazit jednou za rok na vrh koulí a čekat od studentů bez přípravy nějaké zázraky, ne-li výkony dle normované tabulky A šplh v mém provedení taky dopadal jen jako křečovitý vis
Tvůj nápad na zlepšení by se u mě tudíž setkal s víc než velkým nadšením A šance na úspěch v praxi by asi záležela na ochotě vedení té které školy, ale myslím si, že přesně jak píšeš, možností je hodně a když by se to dobře promyslelo, určitě se najde víc škol, kde by chtěli být průkopníky a zkusit při výuce taky něco nového Třeba by s tím pak mohli vyhrát i nějakou meziškolní soutěž (možná jsem moc pod vlivem komedie Fakjů pane učiteli, pořádá se vůbec něco takového? ) nebo dostat aspoň vyznamenání za inovace ministra nebo tak A určitě by to ocenili i studenti, minimálně by z toho měli pocit, že jsou dospělejší, když jim škola dá možnost volby nebo dokonce důvěru, aby si část tělocviku dělali na vlastní triko