Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

alienor: Kde to můžu podepsat?

Nucení dětí do sportů, které jim nejdou a nebaví je, je bohužel běžná praxe na českých školách a v mnoha dětech to vypěstuje celoživotní averzi ke sportu obecně - pak vychází ty smutné statistiky, že se Češi všech generací málo hýbou. Proč asi.

Mně by se líbil místo klasických hodin Tv spíš jakýsi koncept "sportovního dne", kdy se celá škola 2x za měsíc odpoledne sejde někde ve sportovní hale, kde si každý vybere, jaký sport bude chtít. Všichni učitelé školy by se podíleli na dozoru a krásně by to stmelilo děti z různých ročníků. U nás na gymplu jsme takový sportovní den měli vždy před Vánoci a bylo to super. V nabídce bylo kolem 20 sportů a vybral si fakt každý, já vždycky chodila na kuželky