Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

brutally-honest: Můj vztah ke školnímu těláku asi nejlíp vystihne to, že jeden rok jsme dostali nového učitele s flegmatickým vztahem ke třídnici a ten směrem ke mně na konci roku prohlásil: "A ty jsi kdo?" :- D
Donucení k pohybu ve stanovený čas a stanoveným způsobem jsem si neužívala, takže to tvoje uznávání razítek odjinud by se mi líbilo. Taky mi přišlo fajn, když jednou spolužačka, co dělala aerobik zorganizovala celou hodinu a předcvičovala – to by se dalo využít i třeba v té posilovně, kam nás taky vypouštěli celkem bezhlavě, když se nás potřebovali zbavit.
Soft byl celkem fajn, no, půlku času se člověk opaloval na lavičce a půlku času v blízkosti 3. mety, kam skoro nikdo nedoběhl :- D