Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

myfantasyworld: Tohle je hodně dobrý nápad. Ono někdy to rozjímaní vede potom k činům, teda aspoň si myslím, že hodně lidí, co to někam dotáhli, tak rozjímali, až pak něco udělali.
Já jsem tělocvik měla ráda zčásti a zčásti ho nemusela. Neměla jsem ráda, když jsme museli běhat, ať už krátké nebo dlouhé tratě, mě to prostě nešlo. Nemusela jsem skákání do písku, i když to nebylo tak hrozné, vrhání koulí ušlo, co jsem teda měla hodně ráda skákání přes kozu a přesně takové ty gymnastické věci. Pravdou je, že každý člověk je jiný a problém je v tom, že v tělocviku musíme dělat všichni to stejný, když pak už na škole nejsi, vybereš si přesně to, co tě baví a jedeš v tom. Mě teď třeba štve, že není počasí, protože dokud mám volno, tak jsme chtěla jezdit na kole a ono nic.
My osobně jsme chodily s holkama na SŠ do fitka, dopoledne tam skoro nikdo nebyl, což bylo super a učitelé nám stroje vysvětlili a my si cvičili, na čem se nám chtělo a párkrát jsme dělali aerobic.
Věřím tomu, že různé využití jiných věcí v tělocviku jako třeba ta sebeobrana a tak, by nebyla špatná.