Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

iva: Na tělocviku jsem nejvíc milovala zvonění, které znamenalo konec hodiny.
I dnes trpím při fyzických testech a to jsou jen 1xročně.
Křečovitý vis místo šplhu je můj markant.
Přitom jako děcko jsem normálně lezla po stromech, po vejškách, jezdili jsme na kole...
V práci jsme si kolo vydyndali taky a rozhodně to je fajn.
Ale tělocvik - ne ne ne.
Přesto věřím, že tělesná výchova ve škole je dobrá věc, jen kdyby to měla být fakt výchova k tělocviku. K pohybu. Naučit, ukázat, najít pro každého to jeho, v čem se chytí. Každej není maratonec, baletka, gymnastka, vzpěrač.
Ale zároveň si myslím, že by měl každej dokázat aspoň blbej kotrmelec. (Výmik ne, výmik je debil )
Tvůj nápad mi přišel hodně šikovnej, zejména pro ty starší, na základce by to asi moc nefungovalo
Ale ohodnotit určité činnosto procentuelně nebo kredity... proč ne?
Určitě by byl trochu problém s bezpečností, přece jen, škola má povinnost mimo jiné dbát i na bezpečnost a ochranu zdraví svých žáků, ale určitá reforma školství by z tvého návrhu vyjít mohla
PS: holčičky mají sportovní kroužek. Starší městskej parkur a Mladší sporťák. Starší to baví a Mladší taky - maj prima instruktora, je tam nejstarší a tudíž i nejšikovnější, což je pro ní milej nezvyk Nebejt sporťáku, zleniví mi ještě víc, než stihla zdědit