Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

rebarbora: Moc hezká nostalgie takhle po státnicích A ty historky U vás na fakultě asi vážně straší, protože u nás se nikdy nic podobného nestalo, nebo aspoň já to nezažila, ale to asi proto, že u nás na studijním byly vždy dobře naladěné dobré víly, které se snažily člověku za všech okolností pomoct (a s úsměvem) Vlastně studijní bylo jedno z mála míst, kam jsme jako studenti chodili fakt rádi. Ale nesmyslný systém známkování a bodování jsme u nás u některých profesorů měli taky, třeba na Daních a daňovém systému bylo všeobecně známým faktem, že každý třetí student v pořadí letí bez ohledu na to, co všechno umí Dovedeš si asi představit ty bitky o pořadí na chodbě před zkouškou, to si člověk nemohl odskočit ani na záchod