Srdce proti hlavě

Nedávno se stala drobná příhoda, která mě přivedla k myšlenkám o tom, co je to vlastně intuice a jaký jí přikládáme vyznám. Na toto téma jsme totiž narazili v hodině věnované komunikačním dovednostem, kam se, pro některé možná překvapivě, intuice řadí.

Byla to naše první hodina daného předmětu, takže vyučující využila toho, že se neznáme, k aktivitě, kdy nás nechala hádat, kolik má dětí a vnoučat, jakou má ráda dovolenou, jestli je sova nebo skřivan, jaké je její oblíbené roční období a barva... Nebylo to nic, co by se dalo logicky odvodit, takže nezbylo než tipovat a hádat. Komu by se taky chtělo v sedm ráno něco vyvozovat.

Na našich odhadech jsme si pak vysvětlili mnohé chyby v komunikaci, ať už projekci nebo haló efekt. Potud bylo vše v pořádku a zdálo se mi to jako zajímavá varianta, jak tato témata probrat. K bodu zlomu jsme se dostali ve chvíli, kdy jsme si měli spočítat správné odpovědi a podle nich jsme byli ohodnoceni, co se týče naší intuice. Byla jsem mězi pěti s nejnižším počtem bodů, takže jsem se musela s ostatními čtyřmi postavit (což mi přijde v našem věku docela... ne přímo potupné, ale fakt to bylo nutné?) a vyslechnout si, jak se nechávám zbytečně svazovat rozumem a že mám popustit uzdu svému citovému já, protože svou intuici, skvělý nástroj, nenechávám plnit svou funkci.

Tento závěr hodiny mě poměrně rozladil a donutil mě přemýšlet o tom, co to vlastně intuice je a jestli jsem opravdu tak nudně racionální. Nemyslím si to totiž. Je pravda, že nejsem živelný typ člověka, který se nechává běžně unášet svými spontánními pocity, ale základy pro své rozhodnutí stavím na rozumových předpokladech. Zároveň se však určitě nerozhoduji pouze na základě racionality, musím mít i dobrý pocit z toho, jaké rozhodnutí nakonec činím.

Přemýšlela jsem nad různým pojetím intuice. Můžeme ji vnímat jako něco mezi nebem a zemí, jako instinkt, jako šestý smysl, daimonion nebo jako střípek vyšší moci, chcete-li. Různé názvy pro totéž. Uvažovala jsem hlavně nad tím, kdy se u mě intuice projevila asi nejvíce a nebylo těžké si vzpomenout.

Ten dávnější případ se stal už před... uff, hodně lety. :-D Týká se toho, kdy jsem poprvé uviděla svého partnera. Bylo mi kdo-ví-jestli-už 15 a vešla jsem do třídy, kde jsme měli mít společný kurz angličtiny. Seděl uprostřed podkovy tvořené lavicemi a krátce jsme si pohlédli do očí. Zní to jako klišé z románu, ale v tu chvíli mnou s tím pohledem prostě něco projelo a cítila jsem to celý den. Nebyla to láska na první pohled, to ne. Po pár dnech jsem na ten pocit pozapomněla a vybavila si ho až později, když jsme se asi za rok a půl dali dohromady. Teď jsme spolu skoro sedm let. Byla to intuice, to, co jsem pocítila?

A nemusím sahat až tak daleko do historie, stačí vrátit se ke dni otevřených dveří na fildě.

Vysokoškolský svět byl pro mě něco úplně neznámého, nevěděla jsem, co čekat a jak to na škole má nebo nemá vypadat. Každopádně ve chvíli, kdy jsem poprvé stoupala do schodů a zhluboka se nadechla (dnes vím, že to bylo schodiště kolem katedry romanistiky) a rozhlídla se po obrazech a nástěnkách na zdech kolem, rozlilo se mi vnitřnostmi zvláštní teplo a málem mi vhrkly slzy do očí, v tu chvíli jsem cítila, jo, tohle je místo, kde bych mohla být šťastná a dosáhnout svých cílů. Intuice?

Když se budu držet školy, intuice(?) mi poradila, koho mám požádat o vedení mé bakalářské práce, byť jsou dotyčnou ještě ani jednou neviděla. Naopak mě nedobrý pocit varoval před tématem bakalářky, které jsem si vzala... a nedopsala.

Vzato kolem a kolem, nemyslím si, že bych na tom s intuicí nebyla tak zle. Dar intuice je ale podle mě něco dost cenného a vzácného, co přichází ke slovu tehdy, když rozum z různých důvodů nestačí, nemusí spolu nutně soupeřit. Tvrzení naší vyučující hážu za hlavu. Důkazem intuice pro mě není nějaký test na povel o domácích zvířátkách profesorky, ale to, že jsem šťastná a důležitá rozhodnutí v mém životě se zatím vyvíjejí v můj prospěch.

Takže teď budu doufat, že mi dotyčná paní vyučující nezkazí moji reputaci té, co "si intuitivně vybírá super volitelné předměty". :)

A co vy a intuice? Co to podle vás je? Jak a kdy ji pociťujete? Dáte na ni?