Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Máš pravdu, zrovna u přátel je ta intuice důležitá. Pamatuju si, jak jsem před nástupem na VŠ dohledávala jména svých budoucích spolužáků na soc. sítích a s některými jsem si psala předem. Část z nich neměla na fotce svou tvář, podotýkám. A jak jsem je pak potkala naživo, hned jsem věděla, kdo je kdo (až na jednu slečnu, která tam paradoxně tvář měla )... a táhneme to spolu doteď.