Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Národní divadlo jsem zatím obdivovala jen zvenku, ale důkladně. Taky bych jednou ráda dovnitř na něco pořádného... když jsme jeli se školou, měli jsme jít na Sluhu dvou pánů s Donutilem - hrozně mě tehdy mrzelo, že jsem onemocněla a nemohla jet. Když pak Donutil ulehl taky a místo na Sluhu šli na nějakou neskutečnou blbost, tak už mě to tolik nežralo.
Na autobusy slýchám v podstatě samou chválu - rozhodně víc než na vlaky.