Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky. Už drtím fonetiku, áááárgh. Nebo spíš ona drtí mě.
Mátu mám taky hrozně ráda, byla i mezi zasazenými, ale nevzešla. Naštěstí má mamka už od jara jednu vzrostlou v květináči. Dýně mě zrovna neberou, ale chtěla bych někdy vlastní papriky, rajčata nebo brambory. Žádné malé cíle, ale zatím se držím těch bylinek. Kopru se prý nedaří tam, kde byla hnojiva s chlorem. Možná i proto mi tak roste, protože zalívám pěkně odstátou vodou. Třeba se jednou těch dýní dočkáš.