Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Dostala jsem kapačky na rozehnání těch křečí, potřebovala jsem hlavně vyloučit ty látky. Druhý den už jsem mohla hlavou hýbat docela normálně, kromě toho, že jsem hlavu skoro nezvedla, jak mě bolely všecky svaly. Přece jen několik hodin neovladatelných křečí, to je horší než celé odpoledne třeba v posilovně, ty svaly byly prostě hrozně unavené. Ale pár dní v klidu, po propuštění masáž a klepu na dřevo, že to bylo lepší.
Z malárie bych měla asi strach, ale ono to možná zní hůř, protože tuhle problematiku nemám nastudovanou a nevím, jaké je riziko nakažení. Každopádně je dobře, že to vyšlo.