Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

inkognito: Na Wormsech jsem taky ujížděla. Já, jako otrlý jedináček, jsem nejčastěji hrála v módu, kde jsem bojovala sama proti sobě. Měla jsem čtyři družstva, které měla jednoho kapitána. A přiznávám, nebyla jsem úplně objektivní (existovali červíci, kteří byli v bezpečí) .

Banánová bomba - to je prostě klasika!!! Jinak hodit bombu bylo vždy devastující - jen úplně na jiném místě, než bylo v plánu.

Krásný návrat do dětských let, napínavě sepsaný .