Tlapka | Worms Armageddon /nebo spíš Lamageddon/

Urputné válčení červích armád byla jedna z prvních PC her, se kterou jsem měla tu čest. Úplně první asi byla série her s fialovým autíčkem Put-Put (uklidněte mě, že nejsem jediná!), pak jsem dostala nějakou podmořskou misi, kde se zachraňovalo moře, kterému někdo vytáhl zátku. Zátka mě moc nedojímala, ale vždycky jsem se zašila do zkrachovalé hospůdky ve vraku lodi a tam na automatech za mušle pařila PacMana. Mladistvý gambler, netušená stránka mého já! Můj starší bratránek vzal ale během jedné návštěvy mou výchovu do svých rukou a zasvětil mě do výbušného světa Wormsů. Pamatuju si, jak se mě mamka ptala, jestli mi těch červíků není líto. Nebylo, přestože mi mohli připomínat žížalu Jůlii. No, možná právě proto... Střílela jsem, kopala zákopy a spolehlivě se sebevraždila pády do vody. Návštěva ale skončila a s ní i moje žižkovsko-napoleonské období.

Občas jsem si na Wormsy vzpomněla, ale opravdový návrat k nim jsem zažila až minulé léto. Když mi vypověděla službu letitá stará Nokia, objevila jsem je v novém mobilu jako jednu z přednastavených her. Z nostalgie jsem si ji zahrála, ale nešlo mi to. Po těch rocích by vyšel ze cviku každý, že. Nejhorší bylo, když jsem konečně zahrála aspoň trochu vyrovnanou partii, stála jsem na ostrůvku a naproti mně na útesu jiného ostrova byl poslední nepřátelský červ. Asi deset kol jsem se ho snažila sestřelit, než ztratil trpělivost, doloudal se k okraji útesu, dal mi poslední šanci, a když jsem ji neproměnila, skočil dolů a utopil se. Srab! Donutila jsem svým neumětelstvím spáchat sebevraždu umělého nepřítele, přestože věděl, že to znamená prohru pro celý jeho tým. I to je umění!

Protože jsem byla moc hodná, dostala jsem od mého drahého dáreček – Worms Armageddon, kompletní moderní edici. Moderní v tom, že v nabídce dabingů jednotlivých vojsk byli i Piráti z Karibiku nebo Matrix, což v 90. letech nehrozilo. Pak mě pár dní nikdo neviděl a ze mě se stal poloprofesionální vůdce červích armád. Můj drahý (zřejmě kvůli obavám z porážky) se radši na pár dní vytratil, ale rozhodla jsem se zasvětit do svých bojů i Terku. Je to bystré děvče, takže ovládání na ukázkové hře pochytila rychle a byť jinak pacifistky, mohly jsme rozpoutat válečné infrerno.

Rozhodli jsme se pro válku tří světů. Moje družstvo, Llama Guys, se speciální zbraní Holy Grenade, byli specialisté na taktickou destrukci. Parta kolem červů se jmény jako Lamamia, Lam-Lam, is-Lamista, Lama Dalai a Lamikadze byla dost nebojácná, ale klamali tělem, protože jejich dabérem byl Luděk Sobota. Terka šla do ofenzivy s týmem vědátorů. Hawking, Galileo i Einstein se museli poklonit pod vědcem nejvědcovatějším, naším fyzikářem z gymplu. Zdánlivou křehkost substituovali svými mluvčími – davem vzteklých Skotů. Abychom se nemusely vyvražďovat hned od začátku, sestavily jsme i počítačem ovládané družstvo záporáků v čele s Voldemortem.

Byla to nelítostná a krvavá řežba. Ukázalo se, že v jakémkoli terénu a vinou libovolného červa umírá Lamikadze jako první. A to i v případě, že první tah hry je na něm. Fyzikář prokázal svou nezdolnost, neboť i s pouhým posledním životem ze sta stačil zamordovat pět jiných červů a přežívat dlouhá, dlouhá kola. Terka řešila neschopnost Bruna, o kterém usoudila, že vyvolává dojem spíš striptéra než bojovníka a vědce. Zjistily jsme, že ostrý boj není ideální pro testování nových zbraní. Aneb nikdy nepoužívej banánovou bombu v uzavřeném prostoru.

Nemluvě o tom, že své skvělé strategické schopnosti jsem shazovala naprostým selháním při manipulaci s granáty. Potvrdily se tak zřejmě geny mého dědečka, který si byl i na konci vojenského výcviku schopný hodit granát pomalu na záda. Vrchol všeho byl, když jsem jediným tahem zneškodnila asi třetinu veškeré pevniny, polovinu červí populace všech družstev a Luděk Svoboda to okomentoval "Jjjéééé. *checht* To jsem nechtěl.". V tu chvíli jsme málem umřely i my s Terkou, byť v bezpečí monitorů. Terka si připravila skvělý útok, kterým mohla rozřešit celou bitvu, ale když se chtěla odplazit do bezpečí, ze kterého by na nás svrhla poslední granát, přehlídla, že v pevnině je kráter, kterým propadla do moře a utopila se. Chtěla jsem se jí smát, ale díky bedýnce se sníženou gravitací a rychlostí byl můj následující skok velice ladný a elegantní, leč příliš dlouhý a bohužel taktéž přímo do moře. Podobné fiasko jsem předvedla při manipulaci s lanem, s jehož pomocí jsem se chtěla vyhoupnout na plošinu nade mnou. Rozhoupala a přitáhla jsem se zdárně, ale gravitace vykonala své a katapultovala mě hodně rychle a hodně daleko. V závěrečných statistikách ale byl Lam-Lam vyznamenán speciální cenou NASA.

Záporáci měli díky počítačem řízené mušce znatelnou výhodu, ale spojením sil jsme je s Terkou vždy utloukly. Aspoň jsme nemusely jít přímo proti sobě a mohly si vyčítat jedině zmršené tahy proti společnému nepříteli. Za cenu ohromných obětí z vlastních řad, samozřejmě.

To odpoledne přešlo do večera a na jeho konci jsme byly ubrečené, rudé z nedostatku dechu, zpocené až na koberci pod židlí a naprosto vyčerpané. Doporučuju! Akorát nevím, proč Terka o měsíc později repete tak radikálně odmítla... je to škoda, protože konečně jsem objevila zbraň "betonový osel". Ale co, ten mě stejně nebaví. Je tak silně destruktivní, že jeho použitím hra v podstatě končí. A navíc, co s oslem, když je ve hře Lamikadze a jeho lamstvo.