Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

killi: Já šla na gympl až z devítky a nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem naposledy sešla ze schodů a vyšla ven. Naposled. A na ten pláč, než jsem ze sebe dostala snad všechny slzy, na tu beznaděj, když jsem věděla, že už nic nebude jako dřív.
Teď jsem ve druháku a bojím se dne, kdy to zase bude "naposled". I když mám před sebou ještě 2,5 roku.
Jinak souhlasím se vším-gympl, a vlastně vesměs střední školy, to už je úplně jiná komunita lidí. Všechno je takové dospělejší a my už nejsme malé děti (alespoň občas ). Vzpomínky na lyžák, na školní výlet,... Cítím to stejně. Jsou to prý naše nejlepší roky. A zatím to nemůžu a ani nechci popřít