Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

protistadu: Co jiného říct, než snad pogratulovat . Myslím, že tvůj blog je oblíbený právem, jednoduše se sem člověk rád vrací . A s tím vařením si nedělej těžkou hlavu, já si taky věčně nadávám, že mi bude za chvíli 18 a neumím vařit - snad jen puding a tu kaši . Občas sice peču, ale to je nic oproti skutečnému vaření (např. omáček apod.)...nějak na to nemám vlohy a cit, neumím správně dochucovat a i při dodržení receptu je to celé takové všelijaké. Taky se občas stydím, že všechna jídla, jsou tu vytvořena mamčinýma rukama (nebo přítelem, což je možná ještě víc ponižující, když to zvládá líp, jak já ). Asi nejsem klasická hospodyně...