anwiel: Tedy, zajímavý článek Člověk si řekne, že je to jen čich, nic zvláštního, ale... Upřímně, kdybych se měla něčeho vzdát, tak bych se taky vzdala čichu. Já to mám půl na půl. Nesnáším voňavky a to ani ty jemné. Když jsem začínala se svým přítelem, tak sem šílela, když se na rande se mnou navoněl. Bleh! Nenávidím taky voňavou kosmetiku nebo třeba aviváže. Ty mi nesmí do bytu Další věcí je jídlo. Samozřejmě velice ráda šmuchám to jídlo, co mám ráda, ale u mně je ten problém, že jakékoli maso mi neskutečně smrdí už od malička. To uvařené je celkem v pohodě, ale sirové maso, to jakmile cítím, tak bych zvracela. A to nemluvím o uzeninách, takový ten mastný salám, to je takový smrad!! Přítel je masožravec a když si hodí na pánev kousek masa, já musím vyklidit kuchyni.
Na druhou stranu mám strašně ráda vonné svíčky, tyčinky a pod. Hodně lidí se tomu diví, když ví, jak reaguji na voňavku a aviváže. Ale mít doma velkou zásobu vonných tyčinek, to je pro mně nutnost Ale to je asi tak všechno, co z voňavých věcí okolo sebe snesu.
Co se týče chlapů, tak se hodně řídím čichem. Chlap mi musí vonět, nejvíc se nechávám unášet jejich vůni hnedka ráno po probuzení. Třeba ten můj... ráno, když se probudí, tak voní úplně nádherně (pokud není vedro a on se v noci zpotí jako čuně ). Ale aby to nebylo až tak super, tak se mi samozřejmě už stalo, že jsem byla v práci s novým kolegou, na noční, dali jsme si dvacet a když jsem se probrala a ucítila jeho vůni... Um, musím se přiznat, že můj mozek málem explodoval, jak ten voněl Ale naštěstí (pro mně) u nás nezůstal dlouho
A co se týče odpadních vod a podobných mňamek, tak to je moje prokletí. Nesnáším to, nejen co se smradu týče, ale i pohled na to mi vadí. Byla jsem jednou takhle rodiči poslána, ať seberu už zmrzlé psí tentononc... A já málem vyhodila jídlo, jen jsem to viděla. Na tohle jsem obrovský cíťa