Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

sayonara: To je hrozně zajímavé. Vzpomněla jsem si na vtip: Proč prd smrdí? Aby si ho užil i hluchý.

Tak to máš aspoň z druhé půlky.

Já bohužel cítím všechno možné. A jedna z nejnechutnějších věcí jsou autobusy MHD, které někdy smrdí po kyselině máselné (potní smrad), když jdu do restaurace, kde se kouří, za minutu už musím ovládat házení svých kyselých gesichtů... Ale ty parfémy od taťky a babiččiny obědy jsou zase super.