Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

boudicca: Nejsi první bez čichu, koho znám. Na střední jsme měli profesorku, co byla často cítit potem. Posmívali jsme se jí kvůli tomu a po letech se z kuloárů provalilo, že chudák vlastně nic necítí. Ty praktické záležitosti jako je pečení nebo plyn mě vůbec nenapadly, vždycky se mi to asociovalo jen s "a jak bych pak poznala funkční deodorant?"
Jen by mě zajímalo, kdysi jsem četla, že velkou část "chutě" jídla vnímáme čichem. Rozpoznáš od sebe různé chuťové drobnosti, nebo ti třeba všechny ovocné čaje přijou stejné?