Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

wolfgirl: Upřímně - měnila bych hned. Jsem totiž alergik, a skoro každá vůně mě smrdí. Takže, když někdo třeba zapálí vonnou svíčku, nebo má v autě takovou tu kartičku s polonahou babou, nejraději bych ho uškrtila, protože mě to prostě trhá čichové nervy na kusy A běda, když mi někdo přinese kytku. Věř tomu, nebo ne, ale také k ní nečichám. Ten "smrad" je prostě děsný. Na druhou stranu jsem schopná cítit mirabelky (nebo cokoliv) na desítky metrů a jednou se mi stalo, že jsem po čichu hledala ten správný strom, kdežto mamka vedle mě necítila do poslední chvilky vůbec nic... Nicméně "smradů" je v mém životě víc, takže když bych neměla nic cítit, fakt bych se nezlobila