Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

damn-girl: Tento "dokument", jak ty sama píšeš v uvozovkách jsem enviděla, ale souhlasím s poslední částí článku. Rodiče mě nikdy do ničeho nenutili, nenutili mě chodit do kroužků. Vždycky, když jsem někam chtěla chodit a chodila. Začínalo to tenise, pak jsem chodila tři roky na kreslení, potom dva roky na koně a dva roky na keramiku, ale vždycky to bylo, protože já jsem chtěla. Nikdy to nebylo, že by rodiče chtěli. dyž už jsem někam nechtěla, tak jsem rok dochodila a na další rok jsem si našla zase třeba jiný zájmový kroužek. Jsem jim ale za to nesmírně, protože jsem se sama naučila využívat volný čas, sama jsem si ho dokázala naplánovat a sama jsem u sebe mohla najít to co mě zajímá.

Mám kolem sebe v rodině několik malých dětí. První stupeň ale i druhý ZŠ. Všude je ale jeden a ten samý scénář. Rodiče naplánujou svým dětem volný čas od pondělí až do pátku a dítě nemá prostor na vlastní volný čas. Domů přijde v 7, rychle napíše úkoly a jde spát. Jo, dítě by mělo mít asi nějaký kroužek, aby se naučilo žít v kolektivu svých vrstevníků, ale kroužek 2x týdne podle mě naprosto stačí.

Vím, že pokud někdy budu matka, tak nechci, aby¨moje děti vyrůstali podle scénáře rodičů, které nyní kritizuji. I psychologové se přiklání k tomu, že to akorát předčasě v dětech způsobuje stres atd... navíc to dítě se pak neumí podle mého zabavit samo.

Bože to je sloh, ale vyjádřila jsem se k tomu přesně, jak jsem zamýšlela;D